V životě se zlomové okamžiky vždycky nestanou dramaticky; někdy se připlíží potichu a nenápadně: Jeden úkol navíc. Jedno „jasně, zařídím“. Jedno další „nechci zklamat“. Jedna drobnost, která překlopí tvoje misky vah. Marta Sýkorová, autorka Velmi špatných pohádek, to zná z první ruky. Dlouho se přizpůsobovala okolí, chtěla mu vyhovět a tlačila na výkon, až se jí život začal drolit pod rukama. Rozhodla se s tím vyrovnat po svém. A nezůstala jen u toho; prostřednictvím svých Velmi špatných pohádek se snaží pomáhat i dalším lidem.
“Velmi špatné pohádky vznikly v době, kdy jsem se snažila hodně lidem okolo sebe vyhovět, zavděčit se, a urputně a usilovně využít všech svých talentů, které mi byly svěřeny. Nedokázala jsem říct NE téměř ničemu, co “šlo kolem” mne. Došlo to až do bodu, kdy jsem nezvládla udělat bakalářské státnice, musela jsem hned na úřad práce, začala jsem pracovat se seniory jako pečovatelka a setkávala jsem se tak i více s tématem smrti.”
Marty jsme se zeptali na to, jak Velmi špatné pohádky vznikaly – od nápadu až po realizaci a Martinu účast v inkubačním programu Social Impact Award 2025, ve které získala cenu veřejnosti.
Terapeutické pohádky
Koncept Velmi špatných pohádek stojí na principu terapeutických pohádek. Podobně jako u pohádek pro děti se skrze příběhy čtenáři učí o okolním světě a hlavně sami o sobě. Forma jim dovolí podívat se na to, co se děje jim / s nimi bez toho, aniž by mluvili přímo o sobě. To odosobnění jim paradoxně pomůže lépe se v postavě poznat a přijmout svou realitu. Místo studu díky tomuto podání přijde spíš “aha moment” – aha, taky to takto mám, aha, možná to řeší víc lidí a dá se s tím vypořádat i jinak.
Velmi špatné pohádky předkládají dva konce – dobrý a špatný. Tím ukazují čtenářům následky jejich vlastní volby a dávají jim vědomí o možnosti rozhodnout o vlastním osudu; sami si vybíráme, jak náš příběh končí a máme za něj zodpovědnost také my sami. Marta navíc na příběhy navazuje otázkami k zamyšlení a praktickými tipy pro práci s tělem, aby čtenáři nezůstali jen u teorie, ale mohli řešení přenést do reality běžného dne.
Marta k tématu přistupuje s velkým respektem; Příběhy konzultovala s několika psychoterapeuty a její ambicí není nahrazovat terapii ale naopak ji spojovat se silou umění.
“Zažila jsem „aha“ momenty z jediné knihy, filmu či divadelního představení, které pro mě byly transformační, silnější než týdny terapie. A při pohledu na expresivní terapii se ptám: kdy je to, co z člověka vyvěrá, výsledkem terapeutického procesu a kdy už uměleckým dílem? Nepřelévají se ty světy přirozeně jeden do druhého? Stejně jako se medicína vrací k celostnosti a psychoterapie k tělu i spiritualitě, snažím se spojit sílu umění s bezpečným rámcem, v němž lze zažít přijetí a získat nástroje ke změně vzorců, které nám neslouží.”
Jaká témata Velmi špatné pohádky otevírají?
“V podstatě to [Velmi špatné pohádky] můžeme vnímat jako takovou nenásilnou formu otevírání různých témat, které si člověk, převážně vysoce citlivý, řeší. Terapeutický přesah knihy není jen v samotných pohádkách, ale také v následných “cvičeních” a tipech, jak sám se sebou pracovat.”
Marta to pojmenovává jako nejistotu talentovaných lidí, pocit vnitřní nedostatečnosti, strach žít vlastní potenciál a nastavování hranic. Potkává ve své praxi spoustu schopných lidí, kteří si paradoxně věří nejméně. Je to uvědomění si, že žijeme v kultuře, která odměňuje přizpůsobení, výkon a tiché přetížení. Která produkuje lidi, kteří se neumí opřít o vlastní hodnotu. Čtenáři na nich oceňují hravost ale i drsnost dvou konců. Spousta z nich se v příbězích najde a chce ve svém životě něco změnit.
“Jeden z hlavních záměrů Velmi špatných pohádek je, aby čtenáři přicházeli o iluze, např. že se o ně druzí postarají, když budou velmi hodní, že se jich vždycky někdo zastane a nebo že to, o čem sní, jim při dostatečné poslušnosti a pokoře spadne do klína.”
Marta tato témata otevírá kromě knižní formy také na workshopech a koučování. Jejich účastnice (jsou to převážně ženy) mluví o tom, že jim tento zážitek pomohl navrátit se k sobě, k tělu, k prioritám a snům, které odložily.
“Často je onen čas na workshopu časem zastavení se, načerpání, povzbuzení až uzdravení. Jedna šedesátiletá žena odjížděla z víkendového kurzu s tím, že konečně ve svém věku přijala svoje jméno.”
Inkubační program Social Impact Award 2025
“SIA mi dala nadhled, trochu odstup od toho celého projektu a uvědomění, že mě to přesahuje a že nejsem a nemusím být středobodem toho projektu. Učit se ty věci pustit, spolupracovat s druhými, nebýt u všeho, dělat to udržitelně.”
Social Impact Award projektu nepřinesl „smysl“, ten v něm už byl. Přínos inkubačního programu byl pro Martu jiný; pomohl jí vidět projekt z nadhledu a přistoupit k němu dlouhodobě udržitelně ve vztahu k sobě. Díky SIA si také uvědomila, že Velmi špatné pohádky mají potenciál, a že ho vidí i lidé okolo, což jí zvedlo sebedůvěru – to je často to, co se musíme učit nejvíce a co vlastně učí i Velmi špatné pohádky.
Kromě toho Marta na programu oceňuje praktické rady z různých oblastí, otevření příležitosti ke spojení se spoustou zajímavých lidí a mentoring, v rámci kterého si musela odpovědět na nespočet nepříjemných otázek a spočítat si, zda je projekt ekonomicky udržitelný.
V inkubačním programu Social Impact Award 2025 získala Marta se svým projektem cenu veřejnosti.
Marta Sýkorová
Kromě toho, že je autorkou Velmi špatných pohádek, je také vědkyní na Institutu sociálního zdraví, hudebnicí v kapele Dobrá otázka a divadelní improvizátorkou.
- Díky Velmi špatným pohádkám si v životě dovoluje víc než dřív – oslovit neznámého muzikanta na ulici a přidat se k němu s hlasem, vyšplhat na skříň ve výuce, domluvit si stáž v Bruselu nebo dělat workshopy a koncerty na netradičních místech.
- Kdyby měla vybrat jeden předmět, který symbolizuje celý projekt, byla by to kytka v květináči, kterou si přivezla FlixBusem ze Švédska: “Kytka potřebuje péči a pak může přinášet užitek.”
- Aktuálně si v hlavě píše pohádku o princezně Zrychlence. Co strašně moc spěchala – a nikdy se nezastavila, aby si řekla, že tohle už je dost, že ona sama je dost: název by byl “Jsi dost a to stačí”.
- Jejím největším “drakem k poražení” je její netrpělivost se sebou i s druhými.
“Nevybrali jsme si začátek, nevybíráme si někdy okolnosti, ale konec svého příběhu, to, jak s tím vším naložíme, to si vybíráme.”
Social Impact Award
Social Impact Award (SIA) Czechia je inkubační program, který podporuje mladé lidi ve věku 14 až 30 let při rozvoji společensky prospěšných projektů. Jeho cílem je pomoci rozvinout nápad do reálného a udržitelného podnikání s pozitivním dopadem na společnost.
Nabízí:
- Mentoring od zkušených odborníků a konzultace s více než 190 experty.
- Workshopy zaměřené na rozvoj podnikatelských dovedností.
- Možnost vyhrát 1 500 € pro nejlepší projekty.
- Přístup k mezinárodní komunitě více než 30 000 sociálních inovátorů.
Je určený pro začínající projekty, které:
- Jsou v počáteční fázi (do 1 roku existence).
- Neobdržely jinou podporu přesahující 3 000 €.
