Investovaní do společensky nebo environmentálně prospěšných projektů není filantropie, ale stále byznys. Do dopadu jdou stovky miliard dolarů a význam této oblasti posiluje. Co všechno už víme o tzv. dopadovém investování?
Žijeme ve světě, který se potýká s mnoha složitými problémy, jakými jsou třeba klimatická změna, přírodní katastrofy, finanční či zdravotní krize, které nelze vyřešit snadno a rychle. Naštěstí existují nejrůznější organizace a startupy, které tyto problémy aktivně řeší. Dopadové investování, anglicky impact investing, se právě na takové podniky s environmentálním nebo sociálním dopadem zaměřuje.
Tilia Impact Ventures
Tilia Impact Ventures je v současnosti jediný investiční fond v Česku, který se zaměřuje na společenský dopad. V roce 2018 ho založili Silke Horáková a Petr Vítek a přispělo do něj 23 soukromých investorů. Zatím část peněz ze 43 milionů, které mají k dispozici, investovali do čtyř projektů. Těmi jsou burza odpadu CYRKL, projekt DOT Glasses, který dodává brýle do nejchudších oblastí světa, startup DATLAB, který se zabývá analýzou dat v oblasti veřejných zakázek a MIWA. Podpořit chtějí až deset nadějných projektů.
V posledních letech počet investic do společensky prospěšných projektů výrazně narůstá, celosvětový trh se odhaduje na 715 miliard dolarů. Do regionu střední a východní Evropy ale putuje pouze pár procent ze všech investovaných peněz a v Česku existuje jeden dopadový investiční fond.
Dopadové investování není filantropie
Někteří si impact investing pletou s filantropií, ale to je omyl. I když jde investorům především o pozitivní dopad na společnost, očekávají také finanční návratnost.
„Věřím, že je jen otázka času, kdy se dopad stane, vedle výnosu a rizika, jedním z hlavních kritérií pro každého investora. V Tilia Impact Ventures k tomu chceme přispět tím, že se detailně zabýváme dopadem a jeho měřením,“ vysvětluje Petr Vítek, zakladatel Tilia Impact Ventures.
Impact investing není jen o finanční podpoře – vedle peněz získávají projekty také intenzivní podporu, třeba při procesu škálování nebo měření dopadu.
„Pro takové projekty s dopadem je často mnohem zajímavější se obrátit na impaktové investory, protože sdílí společné hodnoty a cíle,“ doplňuje Petr Vítek, proč taková spolupráce funguje.
To potvrzuje třeba Petr Báča z projektu MIWA (MInimum WAste). Jejich cílem je snížit spotřebu jednorázových obalů během výrobních procesů a od Tilia Impact Ventures obdrželi konvertibilní půjčku v hodnotě několika milionů korun. Jiným projektům, které zrovna hledají investora, radí:
„Přiberte do týmu někoho, kdo už má s celým procesem získáváním investic zkušenosti. Taky si dobře rozmyslete, s kým chcete spolupracovat.“ Dodává, že u investora hledá hlavně vzájemnou důvěru. „Obzvlášť, pokud jste na začátku a máte malý tým, pečlivě zvažujete každého, koho ke svému projektu přiberete. Proto jsem velmi stál o spolupráci s Tilií, i když to bylo někdy složité, věděl jsem, že se na jejich tým můžu spolehnout.“
O investování se třeba hodně učit
Zkušenost s impaktovým investorem má i Ann Runnel. Ta založila estonský start-up Reverse Resources, který pomáhá módním řetězcům s využíváním recyklovaných materiálů. Ti dnes využívají pouze 1 % takových materiálů a cílem Reverse Resources je v příštích deseti letech tento podíl zvýšit až na 40 %.
„Myslím, že když chcete investovat do společensky prospěšného podniku, musíte se toho hodně naučit o celém odvětví, o procesech a problémech, které se k němu vážou. Investor, se kterým dnes spolupracujeme, nejprve strávil rok podrobným studováním, jak funguje cirkulární ekonomika v módním odvětví, než jsme se vůbec dostali k našemu byznys plánu,“ říká s úsměvem.
Když přijde řeč na to, jestli dopadové investice nějak ovlivnila právě probíhající koronavirová krize, Ann Runnel říká, že určitě pomohla šířit povědomí o tom, co impact investing představuje. Ale současně zamezila setkávání tváří v tvář, které je velmi důležité. A taky proto je podle ní pro projekty s dopadem v regionu střední a východní Evropy dlouhodobě obtížné vysněného investora získat.
