“To assume is to make an ass of you and me.” – Unknown
„Co si myslíme, není názor, ale mínění. Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty. Argument je důkaz. Diskuze je výměna argumentů. Cílem diskuze je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.” – neznámá učitelka na základní škole Petra Vítka
Kdo z nás nikdy nespadl do pasti domněnek? Známe to do nějaké míry všichni a neobejde to ani ty nejvyspělejší a nejuvědomělejší z nás. Občas totiž všichni sklouzneme k tomu, že si o věcech uděláme vlastní obrázek bez dostatku informací. Přitom nás to může zbytečně dostat do konfliktů nebo omylů, kterým by se bez nich dalo snadno vyhnout.
Předsudky versus fakta
Domněnka je předpoklad, který si vytvoříme bez dostatečných informací nebo důkazů. Je to takové to „odhadování naslepo,“ kdy se rozhodujeme na základě pocitů, prvního dojmu nebo třeba něčích náznaků, ale chybí nám ověřená fakta. Domněnky často vznikají rychle – například, když vidíme něčí výraz nebo slyšíme útržek konverzace a automaticky si z toho pak poskládáme celý příběh. Ten ale vůbec nemusí odpovídat realitě.
Náš zakladatel, Petr Vítek, často vzpomíná na citát své učitelky ze základní školy (který najdeš napsaný v úvodu tohoto článku), ve kterém se snažila svým žákům vysvětlit, že to, co si každý z nás myslí, není ani tak názor, jako spíš naše osobní mínění. A proto je potřeba uvědomit si, jaký je mezi nimi vlastně rozdíl. Mínění je jen náš osobní dojem nebo pocit, nejedná se o objektivní zhodnocení situace, ale pouze subjektivní náhled. Pokud chceme mít opravdový názor, měli bychom ho opřít o fakta, mít připraveny argumenty a být ochotni o něm vést diskuzi. Smyslem diskuze je pak pochopit a rozebrat danou věc z vícero úhlů pohledu, které potom názor mohou zpětně formovat.
Jak si domněnky netvořit?
Jasně, někdo by mohl říct, že tvořit si domněnky je lidské – a měl by pravdu, máme to v sobě tak nějak od přírody. Ale stejně jako u jiných vlastností (nebo možná zlozvyků? :)), i s touhle se dá pracovat. A jak na to?
- Zaměř se na fakta – Místo toho, abys odhadovala, co si někdo jiný asi „myslí,“ vycházej raději z toho, co skutečně řekla nebo dokázal*a.
- Ověřuj – Někdy stačí úplně jednoduchá otázka jako „Co jsi tím přesně myslel*a?“ nebo „Chápu to správně, když…?“
- Buď zvídavý*á – Kdo se ptá, víc se dozví. Buď zvídavý*á, ujasni si, co ti není jasné. Pomůže ti to porozumět druhým i jejich perspektivám.
V Impact Hubu si domněnky nevytváříme
To je tak trochu lež. Jakkoliv si sami nebo i navzájem zvědomujeme, že domněnky je lepší si nevytvářet, nikdo z nás není dokonalý. Kromě one-to-one konverzací se k tomuhle tématu snažíme přistupovat i systematicky a v týmech pravidelně absolvujeme školení na radikální otevřenost a nenásilnou komunikaci.
Na školení radikální otevřenosti se učíme dávat okamžitou přímou, pozitivní i kritickou zpětnou vazbu s osobním zájmem o druhého, a tím mezi sebou podporovat otevřenou komunikaci, důvěru a odpovědnost v týmu, a posouvat jednotlivce i tým k lepším výsledkům. Nenásilná komunikace je zase komunikační metoda, která se zaměřuje se na to, jak komunikovat s respektem a empatií tak, aby se předešlo konfliktům a podporovalo vzájemné porozumění. Stačí se zaměřit na potřeby a pocity – vlastní i druhých – a vyjadřovat je způsobem, který neútočí a nevyvolává v druhém obranné reakce.
Vnímáme to jako nezbytný základ pro budování důvěry a vzájemného respektu. V prostředí plném různých osobností se totiž domněnky snadno vkrádají do komunikace a můžou rychle zkreslit záměry nebo potřeby druhých. Tím, že se ptáme, ověřujeme a posloucháme, vytváříme důvěryhodné prostředí, kde každý ví, že jeho nápady a potřeby budou vnímány bez předsudků. Takové prostředí je pak základem pro sdílení myšlenek, nápadů a společné inovace – a právě o to nám tady jde.
Tvořit si domněnky je přirozené pro každého z nás, ale můžeme je kontrolovat. Pokud se místo nich zaměříme na ověřování faktů a otevřenou komunikaci, lépe pochopíme druhé.
Zajímá tě, co pro nás v Impact Hubu taky znamená Odvaha, Udržitelnost, Spolupráce, Zodpovědnost nebo Důvěra?